Počátky obce
Chodec, chodcové,
chodové, muži, jenž s osadníky sousedních
Strážnic na stráž chodili. Chodec též člověk chudý. Choteč také
z osobního jména Chotek.
Chodeč /Chodž, Choteč/ ves, leží 11 km
severně od Mělníka a 1 km severozápadně od Vysoké. Ves založena je na půdě, kde
vytryskuje ze země hojně praménků, takže zde bývá hodně mokro. Ze zdejších skal
pískovcových teše se dosti tvrdý čtvercový kámen na stavby, na schody apod.
Jindy náležela tato katastrální i
politická obec k panství Liblickému. Chodeč, katastrální obec, činila se
Zimoří Hoření a Dolení obce místní. Výstavné domy, větším dílem kamenné a
z cihel, jsou hlavně hospodářské. Obyvatelé zaměstnávají se na rozsáhlých
pozemcích hospodářstvím. Také daří se zde chmel. V Chodči jest hostinec,
obchodník se smíšeným zbožím, kovář a obuvník, prodej tabáku.
Výnosem okresní správy politické na Mělníku ze
dne 16.12.1919 čís. 43964, byly tyto obce rozloučeny na dvě místní obce a sice
Chodeč, obsahující osadu téhož jména, pak Dolní Zimoř, obsahující Dolní a Horní
Zimoř a to v mezidosavadních jejich katastrů.
Od 14. století, již v době předhusitské,
až do sklonku 18. století, byl zde farní kostel zasvěcený biskupu Martinu, od
něhož odváděny kapitule mělnické 3 kopy
českých grošů. Původ kostela není znám, zdá se toliko, že byl později filiálním
kostelem na Vysoké. Když ve švédských válkách farář z Vysoké do zajetí
v zástavu odveden byl a více se nevrátil, také v krajině této se
nedostávalo mnoho kněží, tudíž byla farnost vysocká mnoho let bez faráře, i
přiděleny jsou obce Vysoká, Střednice, Strážnice a Bosyně ku patronátní
beneficii ve Vtelně a později v roce 1720, když farnost ze Vtelna do
Chorušic přeložena byla, obstarával zde služby Boží duchovní ze Vtelna a potom
z Chorušic. Tehdá filiální kostel v Chodči připadl k beneficii
patronátní v Liblicích , odkud duchovní zde občas přisluhoval. Roku 1755
byla opět fara ve Vysoké vlastním, od Chorušic neodvislým farářem, nejprve
Václavem Vojtěchem Paudrem, na Vysoké pochovaným, obsazena, ale Chodeč zůstala
s vrchnopansky přináležejícími vesnicemi Truskavnou a Březinkou posud
ještě při beneficii liblické, až pak na faru vysockou dosazen byl v roce
1784 Jiří Nechyba, Pražan, theologie magister, sv. theologie bakalář, který zde
5 roků a 2 měsíce se zdržev, později jako vikář v Písecku, diecéze
Budějovické, zemřel. Ten hleděl upraviti poměry posavadní, anť bylo mu
opatřovati za nepatrnou odměnu funkce duchovní v dotčených obcích za
faráře liblického, jemuž bylo jeti v nejlepší cestě přes Vysokou do
Truskavny a Březinky nejméně 3,5 hodiny. K plné opravě došlo konečně roku
1786, kdy zrušen byl filiální kostel sv. Martina v Chodči a obce Chodeč,
Zimoř, Truskavna a Březinka k farnosti vysocké přivtěleny jsou proti roční
náhradě štolové 4zl. 42 kr. konv. m. faráři liblickému.Týž farář Jiří Nechyba
způsobil také, že toho času i Kokořín s Dolem Kokořínským pro velkou
vzdálenost od farnosti vidimské odloučen byl a k faře vysocké přidělen za
náhradu paušálu štolového ročních 1 zl. 49 kr. konv. m. z fary vysocké
faráři na Vidimi. Za příčinou tohoto rozšíření kolatury vysocké byla dvorním
dekretem ze dne 14. srpna 1789 udělena faráři na Vysoké dotace 70 zl. konv. m.
z náboženského fondu k možnému vydržování jednoho kaplana.
V roce 1805 dne 18. listopadu stala se jiná úmluva mezi Aloisem Bublou,
farářem v Liblicích a vysockým administrátorem Jak. B. Stránským, že za
tyto odpadlé vesnice, za Chodeč, Zimoř, každoročně 2 zl. 37 kr. a za Truskavnu
a Březinku 2 zl. 5 kr., jako doplněk náhrady za štolu faráři liblickému,
duchovní na Vysoké dávati bude.
Před dosazením faráře J. Nechyby do
Vysoké roku 1784 měl zde v Chodči kostel vlastního duchovního, což ale jen
asi 2 roky trvalo, anť kostel tento r. 1786 zrušen byl, sochy jeho, šat /ornát
z 15. neb 16. stol./ missale a jiné do nového, roku 1803 hrabětem Janem Pachtou vystavěného, roku 1810
posvěceného kostela v Šemanovicích přeneseny byly, takže kostel sv.
Martina v Chodči spustl, až konečně v hospodu proměněn byl. Dřevěná,
nevysoká věž, která vedle kostela stávala, byla zničena již dávno. Kolem
kostela byl také hřbitov, proto také často přicházívá majetník hospody při
kopání na lidské kosti.
V Chodči stávala jindy také tvrz. O
prvních držitelích Chodče zachovaly se zprávy toliko kusé. Kapitula mělnická,
která trvala až do války husitské, dostávala z Chodče odkazem zabezpečený
plat 3 kop českých grošů. Roku 1547 náležela Chodeč s dvorem kmetcím a
s podacím kostelním obci Mělnické,
ale propadla pro účastenství ve vzpouře
proti Ferdinandu I. Roku 1587 pak náležela Chodeč s příslušenstvím
k statku v Bosyni, který držel rytíř Jiřík Kaplíř ze Sulevic, jenž
jej prodal Albrechtu, rytíři Pětipeskému. Roku 1620 bylo Václavu, rytíři Pětipeskému vzato
v pokutě všechno jmění a i s Chodčí prodáno roku 1623 Polyxeně, kněžně z Lobkovic.
V době feudálního panství nebylo
pravidlem, aby celou ves držel jeden majitel. Tak tomu bylo i v případě
Chodče, jejíž jeden díl s podacím právem ke kostelu (právo dosazovat
faráře) náležel ke statku Brocno. Díl vsi Chodče s podacím právem
kostelním, náležející k statku Brocno, koupil s tímto r. 1604
Alexandr Kyj od Vojtěcha Vladislava Vosterského Kaplíře za 17000 kop grošů
českých a po jeho smrti bratr jeho Václav Kyj /Kejl/ z Kýjova a Hiršfeldu
a na Brocně od Kaplíře za 32000 kop míš. jej převzal. Václav Kyj odsouzen při
komisi konfiscatinis, dle královské výpovědi ze dne 28. ledna 1623, polovic
jmění propadl. Statek ten, Brocno, od komory české téhož roku za sumu odhadní
19500 kop míšeňských kněžně Polyxeně z Lobkovic /majitelce větší části
vsi/ byl prodán, avšak byl již tak zpustošený, že jej řečená kněžna převzíti
nechtěla. Pročež ponechán byl od komory
k užívání vdově Dorotě Kyjové, roz Kaplířové a potom její dceři Esteře Juditě, provdané za
Kašpara Ratzenbergera z Ratzenbergu,
jemuž po smrti jeho manželky k rukám dětí po ní pozůstalých dne 4. února
1668 za sumu odhadní 10520 kop 17 grošů prodán jest. Ves Chodeč se statkem
Bosyní dostala se koupí k panství Liblickému.
Od roku 1833 do roku 1851 byl rychtářem
v Chodči Jiří Šesták /z čís. 11/. Potom byli představení v místní
obci Chodči a Zimoři Václav Kleinert od
roku 1851 do roku 1854, pak Jiří Šesták /z čís. 11/ do roku 1864 a starostové
Václav Šťastný od roku 1864 do roku 1867, pak Václav Nejedlý ze Zimoře do roku
1870, pak Josef Šimek ze Zimoře do roku 1873 a pak byl starostou obce Václav
Šesták /z čís. 11/.
Po válce třicetileté byli v Chodči
r. 1673 tito sedláci:
Krištof Hyka - 50 strychů, Jan Koutný po něm
Šebek Šťastný - 32 strychů
Chalupníci:
Adam Klaner -
4 strychy
Kateřina Rychtářka, po ní
Krištof Rimpál - 10
strychůChalupy pusté:
Dluhovský, Konopecký, Vegnerovský 2 strychy,
od roku 1671 nově vystavěný, po něm
Pavel Kožíšek
Zahradníci:
Jiřík Černý, Michael Bezruký, hospodář jednoruký, živí se žebrotou, stavení na
spadnutí.
Ze jmenovaných rodin
udržel se pouze rod Kleinertů /Klaner/.
Počet obyvatelů: rok 1786 - 162 - domů 22
„ 1843
- 190 -
„ 28
„ 1857
- 203 -
„ 29
„ 1869
- 193 -
„ 30
„ 1880
- 206 -
„ 33
„ 1902
- 230 -
„ 36
„ 1920
- 169 -
„ 31
„ 1925
- 169 -
„ 31
Rok 1914 – vypuknutí světové války
V roce 1914 vypovědělo bývalé Rakousko-Uhersko
slabému Srbsku válku a tím byl dán
podnět k válce světové, která skončila až v roce 1918.
Válka zanechala kruté
stopy.
Ve válce padli,
nezvěstnými se stali neb následkem útrap válečných zemřeli následující občané
zdejší obce:
Jan Červený z čís. 18
Josef Kúhnel z čís. 14
Václav Kleinert z čís. 2
Václav Knot z čís. 17
František Mikeš z čís. 11
Matěj Rambousek z čís. 5
Václav Slavík z čís. 13
Josef Švanda z čís. 23
Rok 1918
Dne 28. října byly poraženy neutrální mocnosti a skončila světová válka, Tímto dnem vstoupila v život Československá republika, což bylo přijato v celém národě s velikou radostí. Hlučných projevů sice nebylo, ale radost a uspokojení zíralo všem z očí. Prvním presidentem byl zvolen Tomáš G. Masaryk.
Rok 1919
Josef Kleinert, domkář z čís. 2, byl zvolen starostou obce a nastoupil
dne 17. července 1919, když se dlouholetý starosta obce Václav Šesták
z čís. 11 vzdal svého úřadu.
Rozdělení obce:
dosavadní
místní obec Chodeč rozdělena výnosem ministerstva vnitra ze dne 24.11.1919 čís.
55/09 ai 1919 na dvě samostatné obce Chodeč a Dolní Zimoř.
Rok 1922
Obecní knihovna od r. 1922: Když roku 1903 evangelická škola ve Vysoké
zrušena byla, podal tehdejší její řídící učitel Matěj Rambousek žádost, aby mu
skříň s archivem a učitelskou žákovskou knihovnou darována byla. Ostatní
inventář i učební pomůcky darovány
obecné škole. Tato žádost byla vyřízena představenstvem evangelické církve
teprve po 19ti létech, počátkem roku 1922 a to příznivě. Učitel Matěj Rambousek
dar tento takto rozdělil: obecné škole ve Vysoké katalogy školní a celou žákovskou
knihovnu. Občanské škole ve Vysoké velkou skříň, za kterou přijal školní stůl
skříňový na učitelskou knihovnu. Tento stůl s celou učitelskou knihovnou
přijala zdejší obec a je základem obecní
knihovny, ze které ihned roku 1922 knihy zapůjčovány byly.
Rok 1925
Rok 1925 – sepisování kroniky obce
Na žádost starosty obce, Josefa Kleinerta, začal učitel obecné školy ve
Vysoké, Matěj Rambousek, dnem 1. července 1925 spisovati tuto kroniku. Pisatel
této kroniky Matěj Rambousek podotýká:
V Chodči byl od starodávna farní kostel sv. Martinu
zasvěcený. V létech 1352 – 1405 platil po 6 groších desátku papežského, r.
1399 po 12 groších. Roku 1357 zemřel v Chodči farář Frenclín.
K presentaci Petra z Chodče byl téhož roku dnem 16. červ. za faráře
ustanoven Hanek Petrů z Mladé Boleslavi. Ten uváděl dne 24. července 1357
faráře do Vysoké. Roku 1390 byl Přibík panoš z Bykve seděním na Chodči.
Farářem tam byl po jakémsi Martinu kněz Jan, dříve farář v Malé Slatině.
Roku 1408 vyměnili si místa v Litoměřicích.
Patronem v Chodči byl Jan
Homut z Bosyně. V létech 1415 a 1417 uváděl farář z Chodče faráře do Vysoké. Zdá se, že ves Chodeč
patřila na dále ke statku Bosyňskému, který patřil Homutům z Harasova.
Roku 1574, dne 11. listopadu, prodal Jan Homut z Harasova Joachimu Novohradskému
z Kolovrat a na Košátkách ves Chodeč, co tu má i s tůni mezi doly pod
Kuchyňkou ležící, pak-li mu Joachim půjčí 3000 kop gr. Ves Chodeč byl roku 1547
koupil Jiřík Homut z Harasova, kromě 1,5 kopy platu ročního, jež se
k záduší Mělnickému zůstavuje. /Pam. archiv X-469/.
Ještě ke konci 19. století bylo
znáti na hospodě čís. pop. 26 zazděná, polokruhová okna kostelní, zakristie,
také se ukazovala bývalá zvonice, nyní stodola při čís. 8 v Chodči.
Na faře v Nebuželích vidět
starožitnou židli, dle udání pocházející z kostela v Chodči. Ve
Vysoké čís. 25 sloužily kostelní dveře z Chodče, hojně pobité hřeby
s velikými hlavicemi za dvířka vedle vrat do dvora.
Elektrizace obce
Roku 1925 připojena je obec
zdejší usnesením obecního výboru se souhlasem všeho občanstva na elektrickou
síť svazu „Středočeského“.
Rok 1932
Dne 17. listopadu bylo zvoleno obecní zastupitelstvo. Starostou obce zvolen V. Šesták
z čís. 11. Zastupitelstvo mělo 9 členů. Počet obyvatel 137.
Rok 1938
Vyhlášena všeobecná mobilizace. Sousední Německo se bouřilo. Narukovalo 15 mužů. V měsíci září
přišli do obce příslušníci finanční stráže s jejich inspektorem
Františkem Marvanem, a sice z pohraničního okresu Rumburského. Byli
zde usídleni a po určení hranice mezi naší republikou a
„Německem“ konali zde dále službu. Hranice táhla údolím od Zimoře
pod obec jižním směrem směr pod Sitnou. Současně tou dobou
byl do obce přidělen oddíl stráže bezpečnosti, které velel vrchní strážmistr
Fr. Motl. Také se do obce přistěhovalo několik rodin
z německého území, které byly vysídleny. Příšerný byl den
15. března 1939. Sníh se sypal, když Chodčí projížděly motorizované jednotky německé
branné moci a vylepovaly plakáty
po osadách, které informovaly o tom, že byl zřízen
„protektorát“ Čechy a Morava.
Rok 1939
Německá říše obsadila 14. března naše země. Koncem roku utvořeny pracovní tábory,
které postavily silnici Chodeč – Zimoř.
Rok 1940
Válka se stává světovou.
Rok 1942
Němci převzali 4. prosince hospodářství č. 6. Vlastníci Josef a Vlasta Šestákovi, a dosadili
na tento objekt němce K. Meiniga.
Rok 1944
Němci zatkli a odvezli z Chodče 19 lidí. Některé popravili.
Nejdříve je odvezli do Ml.
Boleslavi a to 6. června. Odtud do různých táborů. Dodatečně odvezli
další obyvatele. Prázdné hospodářské
objekty obsadili rovněž Němci. Jsou obsazena čísla 6, 5, 15, 31,
12, 23.
Rok 1945
Německo bylo nuceno kapitulovat a je znovu Československá republika. Jsou
povoleny pouze 4 politické strany a jako vedoucí jest Komunistická
strana československá /KSČ/. Zrušeny obecní úřady a nastupují národní
výbory /MNV/. První předseda je J.
Kúhnel č. 14.
Rok 1947
V červnu jest odhalen pomník umučeným občanům, který jest postaven mezi
čísly 4 a 6 s heslem „Nikdy nezapomeneme“. Vojenská hudba.
Rok 1948
21. března pracovali všichni muži z obce na národní směně v rámci „Dne vítězství“.
Upravili jsme cestu k Panskému lesu – jinak, nežli šla stará cesta.
Rok 1955
Zemědělské objekty se scelují v jeden celek a tak vzniká Jednotné zemědělské
družstvo. Do JZD jsou sdružovány usedlosti do 20 ha. Větší majetky jsou
bez náhrady znárodněny. JZD demoluje č. 18
a na jeho místo staví váhu. Číslo 19 rovněž zaniklo, zbyla
stodola. Místní národní
výbory se v obcích ruší a sdružují se z několika obcí v jeden
MNV. Obec Chodeč spadá pod MNV Vysoká.
Stavěn obecní
rozhlas.
Rok 1959
Zahájena pravidelná autobusová linka.
Žádné komentáře:
Okomentovat