V první polovině září se v Chodči konal bazárek.
Bazárek všeho zdánlivě nepotřebného pro jedny, ale pro druhé ještě užitečné.
Kolik věcí nadbytečných, nepoužívaných, nechtěných, nepotřebných zapomenutých
nebo jen okoukaných a prachem pokrytých se skrývá v našich sklepích,
garážích, půdách, možná i na zadních poličkách v kuchyních či knihovnách?
Říkáme si, že se to přeci jednou bude hodit, když to po létech zase objevíme?
Nebylo třeba dlouho čekat a rozmýšlet se. Bazárek byl ideální pro předání
těchto věcí do druhých rukou.
Prostor
před zastávkou se stal opravdovým tržištěm, kde se z lidí stali skuteční
trhovci. Jeden překřikoval druhého a vychvaloval právě své zboží, vymýšlel
výhodné balíčky, přetahoval se o zákazníky a přesvědčoval o výhodné koupi.
Někteří v sobě opravdu objevili obchodního ducha, až se sami divili, a tak
měli svůj stůl hned vyprodaný. Zvědavá a koupěchtivá očka návštěvníků skákala
od jednoho stánku k druhému. A tu se očka rozsvítila a radovala z té krásné
staronové věcičky. Lidé si hrdě odnášeli domů své úlovky jako krajáč s pomněnkou, školní brašnu, dobrodružnou knížku, myslivecký klobouk, dřevěnou vycházkovou hůl, chlebník, hrábě, sekačku, okno nebo třeba jen kývacího plyšového psa na palubní desku svého auťáku.
Žádné komentáře:
Okomentovat